Aby český průmysl zůstal i nadále konkurenceschopný, potřebuje nejen co největší míru automatizace, ale také zavádění umělé inteligence, s jejíž pomocí lze zefektivnit mnoho výrobních procesů. Podporu českým firmám, které vyvíjejí a nabízejí průmyslovému prostředí produkty s prvky AI, nyní přináší evropská síť AI-MATTERS, jejíž součástí je i CEITEC VUT.
Řecko, Itálie, Španělsko, Francie, Německo, Česká republika, Nizozemí a Dánsko. Osm zemí, které jsou součástí evropské sítě testovacích a experimentálních pracovišť (TEF), v nichž působí technické univerzity a výzkumné technologické instituty. Za Česko jsou v TEF soustředěny právě brněnský CEITEC VUT v Brně, dále CIIRC ČVUT v Praze a VŠB-TUO v Ostravě. A podle Pavla Václavka, koordinátora výzkumného programu Technická kybernetika, instrumentace a systémová integrace na CEITEC VUT, jsou všechny tři testbedy velmi přínosné, byť jsou zaměřené každý trochu jiným směrem. „U nás v Brně můžeme firmám, které mají inovativní myšlenku, ale nemají potřebné vybavení, poskytnout pro ověření funkčnosti jejich konceptu celou naši vědeckou infrastrukturu. Dokážeme jim celý experiment postavit na našich strojích, jež věrně simulují průmyslové prostředí,“ vysvětluje s tím, že CEITEC disponuje řadou průmyslových zařízení od CNC strojů, přes laserové řezačky či svařovací centra, 3D tiskárny pro tisk kovů i plastů, robotická ramena, komunikační technologie včetně privátní 5G sítě až po High-performance computing cluster, tedy superpočítač pro velmi náročné úlohy. „Zaměřujeme se hlavně na technologie jednotlivých strojů, kdežto další pracoviště se věnují více plánování výroby jako celku, například nabízí pomoc při testech řešení na optimalizaci celých výrobních linek, nebo řeší hlavně podporu vzdělávacích aktivit či třeba vývoje AI nástrojů.“
Obrovskou výhodou celého českého TEF/AI-MATTERS je, že firmy nemusejí za využití pomoci výzkumné infrastruktury platit. Finance poskytuje jak Evropská unie, tak i Ministerstvo průmyslu a obchodu prostřednictvím Národního plánu obnovy (NPO). Konkrétně jde o částku 200 milionů korun, které mají všechny tři výzkumné instituce k dispozici až do roku 2027. Žadatelé o pomoc s testováním svých produktů musejí ale splnit několik základních požadavků. Předně musí jít jen o malé či středně velké firmy, které ale zároveň musí splňovat podmínky pro uchazeče o podporu z prostředků NPO, zejména podmínku neexistence střetu zájmů mezi nimi a subjekty, které dotaci poskytují. Pavel Václavek ale upozorňuje, že vyloučeny jsou i firmy, které ač jsou oficiálně malé a nezávislé, mají ve skutečnosti matky z řad velkých technologických firem. „Typickým příjemcem této pomoci tak může být třeba malý start-up, který vyvíjí diagnostická řešení pro průmyslové stroje a nemá přímou možnost, jak své know-how otestovat v reálném provozu. Ale na druhou stranu se očekává, že taková firma má jasno v tom, co dělá a její řešení by mělo být funkční a aplikovatelné,“ říká dále a dodává, že pro firmy, které by s vývojem AI řešení chtěly teprve začít, existuje v Česku šest podpůrných center v podobě Evropských digitálních inovačních hubů (EDIHů), kde probíhá podpora jak na bázi poskytnutí výpočetní infrastruktury, strojního vybavení, tak i konzultací s odborníky.
AI-MATTERS může pomoci inovovat český průmysl
Jak bylo řečeno v úvodu, síť AI-MATTERS má za cíl pomoci českým průmyslovým podnikům zůstat konkurenceschopnými ve světovém měřítku tím, že začnou hojně nasazovat AI technologie. Zároveň ale může mít program i opačný efekt, kdy pomůže lokálním technologickým firmám prorazit na evropský trh s unikátním AI produktem. Ve srovnání s Německem či Nizozemím, které jsou v oblasti digitalizace a potřeby inovací dál, české prostředí zatím nedokáže generovat tolik inovativních řešení a dané firmy se jen složitě dostávají do povědomí v okolních zemích. Je to dáno historicky, v Německu například technologický vývoj v mnoha oblastech posouvají tržně etablované rodinné firmy s mnohdy i více než stoletou tradicí. U nás se tato vrstva malých, přitom nesmírně důležitých firem po druhé světové válce rozrušila a zatím se nedokázala plně obnovit. Protože ač Česká republika zůstala silně průmyslovou zemí, zaměřovala se ještě dlouho po pádu Železné opony zejména na levnou výrobu bez vyšší přidané hodnoty. „Tak, jak se ale i u nás postupně zvyšuje volání průmyslu po vyspělých technologiích, se v posledních letech zvyšuje i počet technologických firem s potenciálem a know-how v oblasti AI. A právě tyto subjekty je potřeba podpořit tak, aby uspěly, inspirovaly další a aby se tradice produkce inovativních průmyslových řešení a potažmo i produktů s vysokou přidanou hodnotou obnovila.“
Momentálně se podle Pavla Václavka v probouzejícím se průmyslu objevuje například poptávka po řešeních z oblasti vizuální inspekce kvality s AI algoritmy, díky nimž lze daleko snáze detekovat vady vznikající při výrobě. „Tyto technologie jsou totiž relativně snadno implementovatelné, aniž by bylo třeba ve výrobě zásadně měnit zavedené postupy či pořizovat nové strojní vybavení. Což třeba automatizace určité části výroby vyžaduje. A přestože takových nástrojů existuje jen na evropském trhu celá řada, české firmy mají určitě šanci uspět, protože kontrola kvality je velmi široká oblast, která vyžaduje prakticky téměř vždy řešení na míru.“ Další oblastí, na kterou se české technologické firmy zaměřují, je sběr dat a diagnostika strojů s AI predikcí. Typicky jde například o monitoring životnosti obráběcích nástrojů, ale monitorovat lze stavy i dalších součástí či provozních kapalin strojů. Cílem takových řešení je změna preventivní údržby, kdy se nástroje, díly či kapaliny mění v cyklech bez ohledu na jejich skutečný stav, na chytrou údržbu, která je založena na bázi predikce za pomoci umělé inteligence a hloubkové analýzy dat. „Zajímavé jsou také úlohy z oblasti bezpečnosti práce zejména v souvislosti s automatizací výroby a instalací většího množství různých robotů. Do budoucna tedy určitě vidím požadavek vývoje zabezpečovacích systémů, aby se lidé a stroje mohli bez problémů pohybovat v jednom prostoru a kooperovat,“ uzavírá Pavel Václavek z CEITEC VUT.
Autorka: Kristina Blűmelová
